Brusiva jsou hlavní surovinou pro brusné nástroje a lze je přímo použít k broušení a leštění.Brusivajsou hlavní materiály, kterými mohou brusné nástroje brousit obrobky. Aby brusivo vyhovovalo potřebám zpracování různých materiálů obrobků, mělo by mít tyto základní vlastnosti: tvrdost, houževnatost, pevnost, tepelná stabilita, chemická stabilita.
(1) brusivo by mělo mít vysokou tvrdost
Tvrdost je základní vlastností brusiva. Broušení se provádí abrazivním značením povrchu obrobku. Za tímto účelem musí být brusivo schopno řezat do obrobku a jeho tvrdost musí být vyšší než tvrdost obrobku. Tvrdost vláken abrazivního a slinutého karbidu se porovnává následovně:
obrázek
Tvrdost brusiva souvisí s chemickým složením brusiva, integritou krystalické struktury a nečistotami roztavenými při krystalizaci. Protože chemické složení, obsah nečistot a krystalická struktura různých brusiv jsou různé, je každý typ brusiva částečně vhodný pro určité použití.
(2) Brusivo musí mít určitou houževnatost
Houževnatost se týká schopnosti abrazivních částic odolávat praskání pod silou nebo nárazem. Vhodná houževnatost může zajistit řezný účinek abrazivního mikrobřitu a po pasivaci může vytvořit nový řezný mikrobřit na lomové ploše, aby si i nadále zachoval svůj ostrý stav. Pokud je brusivo křehké, poškodí se dříve, než bude moci plně hrát roli řezání. Houževnatost brusiva je do značné míry určena jeho krystalickým stavem (včetně prasklin, pórů a jiných defektů při krystalizaci), velikostí krystalu, makrogeometrií brusiva a metodou granulace. Například ve složení brusiva z hnědého korundu se se zvýšením obsahu TiO2 odpovídajícím způsobem zvýší agregát, zatímco monokrystal a těsná kombinace se odpovídajícím způsobem sníží. Díky vysokému obsahu skla (amorfního) v kamenivu se snižuje houževnatost hnědého korundu. Tvar částice také ovlivňuje její houževnatost. Houževnatost stejnoměrně objemově tvarovaných brusiv je vyšší než houževnatost vločkovitých nebo jehličkovitých brusiv.
(3) Abrazivní částice by měly mít určitou mechanickou pevnost
Abrazivní částice v procesu broušení opakovaně přijímají působení brusné síly a při kontaktní práci, která je ovlivněna nárazovým zatížením a teplotou broušení, budou abrazivní částice také způsobovat tepelné namáhání. Proto musí mít brusivo určitou mechanickou pevnost, aby bylo zajištěno, že brusivo hraje roli při řezání. Síla abrazivních částic přímo souvisí s materiálem a krystalizací. Obecně platí, že pevnost otěrových částic korundu je vyšší než pevnost otěrových částic karbidů. V korundovém systému je pevnost zirkonkorundu nejvyšší, pevnost hnědého korundu je vyšší než u bílého korundu. Pevnost černého karbidu křemíku je vyšší než pevnost zeleného karbidu křemíku v karbidových otěrových částicích. Pro diamantové brusivo je důležitý výkonnostní index, vyjadřuje se tlakovou odolností diamantu. Brusivo s monokrystalickým stavem a neporušeným krystalovým tvarem má vyšší abrazivní sílu.
(4) brusivo by mělo mít tepelnou stabilitu (červená tvrdost)
Vzhledem k vysoké teplotě brusné zóny (400 až 1000 stupňů C) je požadováno, aby abrazivní částice mohly mít i při vysokých teplotách potřebné fyzikální a mechanické vlastnosti, aby si nadále zachovaly svou ostrou řeznou hranu.
(5) Abrazivní částice by měly být tepelně stabilní
Brusivo a zpracovávaný materiál by nemělo být snadné chemicky reagovat, aby se zabránilo adhezi a difúzi způsobující ucpání brusiva nebo pasivaci brusných částic, což má za následek nebo ztrátu řezné schopnosti.
(6) brusivo by mělo mít dobrý proces granulace
Aby se brusivo přizpůsobilo procesu broušení, mělo by být schopno vyrobit širokou škálu velikostí, tvar částic je rovnoměrnější, tvar je pravidelnější opotřebitelné částice, je obtížné vyrobit částice s vysokou tvrdostí, houževnatostí materiál, který není vhodný pro brusivo, jako je karbidový prášek.
